Jdi na obsah Jdi na menu
 


Předurčeni - 9. kapitola

2. 12. 2007

 

Obrazek

9.

Polibek věčnosti - 3.část

 

William by se nejraději na místě zabil za svoji neopatrnost. Byl tak ponořený do sebe, že vypustil svět okolo a teď věděl, že to byla neodpustitelná chyba. Ale na sebemrskačství bude čas potom. Teď musí Alice dostat pryč, než se nezvaný upíří host objeví znovu. Vzal opatrně spící dívku do náruče a rozběhl se. Jeho zlost ho popoháněla k ještě větší rychlosti. Věděl, že upír půjde po jeho stopě. Musel ho za každou cenu setřást. K domu, který pronajal, se vrátit nemůže.. Rozhodl, že celou noc poběží a nad ránem najde vhodnou skrýš, kde bude moci Alice uložit. Pěnící vodní živel uslyšel dříve, než se před ním zjevilo koryto řeky. Děkoval všem svatým, protože to byla jediná možnost, jak smazat svou stopu. Vrhl se do vodních peřejí a vyrazil proti proudu...

 

"Kolik hodin mu dám náskok?" zvažoval James. "Kdybych ho chytil hned, nebyla by to ta správná zábava.. Pochybuju, že se vrátí do své skrýše. Tak hloupý není.. Když ji ponese a poběží celou noc, nebude těžké ho do dvou dnů najít. Zatím si dám něco k snědku.." Pousmál se svému nápadu a zavětřil. Cítíl mladou voňavou dívčí pleť. Několika bleskovými skoky se ocitl u zdi sanatoria a držel vetřelce za hrdlo.
"Copak děvčátko? Zatoulala ses? Víš, že přílišná zvědavost se nevyplácí..." s chutí se zakousl a sál..
Sophie litovala toho, že byla tak hloupá, neodešla hned jak ji propustili, ale zdržela se kvůli balení do konce týdne. A pak litovala toho, že ji zvědavost vylákala ven, když slyšela ze hřbitova hluk.. Umřela v náruči nejděsivějšího stvoření..

 

Svítalo.. Les se oblékl do mlhy a tráva zvlhla ranní rosou. Mezi stromy probleskla světlejší místa. William opatrně vyšel z lesního porostu a rozhlédl se. Asi kilometr jihozápadně zahlédl vesnici. Zvažoval, jestli bude rozumné ukazoval se na veřejnosti se "spící" Alice.
"Ne, to nepůjde. Někdo by mohl zavolat policii a byly by z toho jen nepříjemnosti." Pohled mu zabloudil na veliký seník, který stál kousek od města. Sem se asi sváží seno z širokého okolí. To byl vhodný úkryt.. Pokud sem nikdo z vesničanů nezabloudí, měli by v něm být v bezpečí. Tu noc se naposledy rozběhl, aby mohl Alice co nejdříve uložit do měkkého sena..

 

Alice byla v neuvěřitelně nádherném snu. Nikdy sice neviděla moře, ale nějak tak si ho představovala. Nekonečná masa modrozelené vody. Seděla v loďce, která se líně kolébala na hladině.
"Williame, jsem tak ráda, že jsi mě sem vzal.." slyšela se mluvit. William neodpověděl, jen se usmíval a rukou čeřil vodní hladinu. Najednou se z vody vynořila mužská ruka a stáhla Williama pod hladinu. Alice křičela. Zůstala úplně sama..

 

James vyrazil. Cítil zřetelně stopu. Šel najisto.. Za ta dlouhá léta praxe dokázal rozpoznávat i ty nejjemnější pachy. Věřil si. Jeho oběť mu ještě nikdy neunikla. Chtěl tu dívku. Chtěl vidět bolest v upírových očích.. Byl nedočkavý..

 

Alice plula na loďce. Byla ztracená.. Na horizontu zahlédla ostrov. Zabrala do vesel a vydala se k pevnině. Loďka přirazila k pobřeží. Tam už na Alice čekal William. Byla šťastná, že ho vidí, že ji neopustil.. Vzal ji za ruku a odvedl do chatrče.
"Musím to udělat, Alice. Jen tak to přežiješ.." promluvil na ni. Alice nechápala, o čem to William mluví. Byla přece u oceánu. V bezpečí..
William Alice obejmul a něžně ji uložil na pohodlnou nízkou pohovku. Políbil ji na rty a pokračoval níž na krk. Alice se zachvěla z chladného doteku jeho rtů. Zavřela oči.. Ta bolest ji donutila vykřiknout. Bylo to tak neskutečné.. Nechápala, co se s ní děje. Umírala. Tělo ji žhnulo jako v jednom ohni.. William na ni volal: "Alice, slyšíš mě? Už je to dobré. Jsem tady.."

Alice otevřela oči. Moře, ostrov i chatrč.. všechno zmizelo. Ležela na seně a netušila, kde je..
"Všechno je v pořádku. Jsem u tebe." uklidňoval ji nervózní William.
Alice zamrkala a zaostřila. William byl neuvěřitelně špinavý a jeho košile byla celá potrhaná..
"Co se stalo?" promluvila ještě trochu nejistě.
"Nic, všechno je v pořádku.." pohladil ji William.
V tu chvíli Alice ucítila nápor psychické síly.. Křečovitě se chytila Williamových paží. Měla vidění..

Viděla toho neznámého muže ze svých snů. Usmíval se na ni.. William ležel opodál. Byl svázaný. Nemohl se pohnout, jen bezmocně přihlížel.. Muž se usmál i na něj a zaútočil. Alice cítila pevný stisk jeho zubů na svém hrdle. Smrt přišla tak rychle..

Otevřela oči. Byla zpátky v realitě. William na ni strnule upíral zrak: "Co jsi viděla?"
"Viděla jsem svoji smrt.. On mě zabije, Williame."

William se zamračil: "Ne, setřásl jsem ho. Utečeme mu. Nikdy nás nenajde.."
"Tomu sám nevěříš!" odpověděla temně Alice. "Když jsem spala, měla jsem sny.. On mě dostane. Nemám žádnou šanci. Všechno bylo zbytečné.. zemřu.."
"Ne to nedovolím, Alice!" zakřičel bezmocně. "Musí existovat nějaká šance.."

 

James dorazil k řece. Nedokázal tomu uvěřit, ale upírova stopa se u ní ztrácela. "Byl chytřejší, než jsem si myslel. Vzal to vodou, aby mě setřásl, ale já ho najdu!!"

 

Alice seděla na balíku slámy a s obavami pozorovala Williama. Ten nervózně přecházel okolo seníku a usilovně přemýšlel. Po nějakém čase se zastavil, pohodil nesouhlasně hlavou a vydal se k Alice.
"Existuje ještě jedna možnost." promluvil. "Ale když o ní uvažuju, je mi ze mně špatně. Nebyl bych o nic lepší než on..."
"Mluv! Pokud je ještě nějaké řešení, chci o něm vědět.." postavila se Alice.
William chvíli rozvažoval.. "Zabiju tě sám, ale ty úplně neumřeš.. Udělám z tebe to, co jsem já. Staneš se upírem.." Jeho hlas se změnil v šepot.
Alice zbledla, ale odhodlaně se podívala Williamovi do očí: "Souhlasím. Zabij mě!! Chci to! Chci s tebou zůstat navždycky.."
"Nevíš, co po mně chceš!To není život.. Je to utrpení.. Abys zůstala naživu, musíš zabíjet.." Alice ho chytila za ruku: "Prosím.."

 

"Konečně!!" Jamesovi trvalo celý dlouhý den, než našel další stopu. Teď mohl jít najisto. Bylo jen otázkou času než je najde...

 

"Alice, teď tě kousnu a jed z mých slin se ti začne šířit krví po celém těle. Je to velmi bolestivé a zdlouhavé, ale kousnu tě na více místech. Mělo by to uspíšit proměnu.. musíš to vydržet.."
Alice přikývla. Třásla se po celém těle. Stisk Williamových zubů ji připomněl její sen.. Ta bolest byla zničující.. Už nebylo nic jiného..

 

James spěchal. Nedočkavost ho popoháněla. Blížil se k okraji lesa...

 

William s napětím sledoval zmítající se Alice. Nevnímala. Bolest jí zastřela všechny smysly. Jed se šířil rychle..

 

Byl na místě. Upírův pach cítil z nedalekého seníku. Slyšel výkřiky.. Zarazil se. Znělo to, jako by tam ta lidská dívka v obrovských bolestech umírala.
"NE!" došla Jamesovi pravda. Ten druhý upír udělal jedinou možnou věc, kterou mohl překazit jeho plán. James zuřil. To nečekal...

 

Alice sebou zmítala. William ji přidržoval, aby si neublížila.. Najednou otevřela oči a promluvila: "Je blízko.. a je rozčílený.. On tě zabije!"
William cítil jeho přítomnost. Pohladil Alice po tváři: "Já vím.." Alice znovu upadla do bolestivého amoku.

Je čas bojovat..

 

"To jsi nečekal, že?" promluvil William na Jamese.
Ten se ušklíbl a v jeho očích bylo samo peklo: "Musím se přiznat, že jsi mě překvapil.. Zachránil jsi ji.. Už ji neublížím. Je volná.. Ale doufám, že víš, co to znamená pro tebe.. Nesnáším prohry!"
Bez varování se vrhl vpřed. Boj byl nelítostný.. Oba věděli, že jeden nepřežije.. Sekali kolem sebe, kousali.. James byl sytý a William včerejším běhěm ztratil příliš mnoho sil.. Byl jen jeden vítěz a jeden poražený.. James odtáhl raněného Williama do seníku. Byl čas zbavit se ho jednou provždy.. Prošel celou budovou a postupně zapaloval kupky sena. Oheň lačně olizoval trámy. Hrozilo, že se střecha proboří. James vzal do náruče Alicino bolestí vyčerpané tělo a vydal se ven. U prvních stromů se otočil a pohlédl na obrovské plameny. Byl se sebou spokojený..